‹-
Obrázky jsou naivní a "klikací", malovala a psala HelzaMalování jen tak pro tadost
»«
|
|  
Mám srdce spoutané | A řetězem pevným Ke všem svým milým Mou láskou přikované.
A taky zdá se | Že drahoušky svými Snad rozvernými Docela prokousané. Helza |
Slunce a déšť: Že slunce s deštěm se míjí a setkávají, na nebi i v našich srdcích si tak trochu hrají, to prospívá nám, Zemi i celému kraji.
Neplačte, že stále prší Vždyť bez deště slunce Svým žárem vše vysuší To nikoho nepotěší. |
Spálí zem, políčko Veselé srdíčko Nakonec maličko Snad i to sluníčko. |
Déšť život povzbudí Sluníčko probudí Spálené srdíčko Svou vláhou pohladí. Helza |
Děti a slunce: Co vidí děti na nebi, když koukají vzhůru na naše slunce? Veselou tvář, či žhnoucí srdce, svítící na cestu ve vlídné ruce?
Cesty: Koukáme na cesty - Boží jsou obrazárny. Co umělec pracně maluje ve stínu těch cest, se jeví jako cíl marný.
 |  |
Krajina půvabem Mě zcela pohltila. |
Má ústa oněměla Ruka se zastavila. |
A já ji vyfotila A fotky upravila. Helza |
Jarní touha: Tahle touha všechna srdce svádí. Však pozor na ni, někdy si i zapodvádí.
Po jaru touží sněhulák.
A asi vůbec netuší
Že až slunce mu srdce rozbuší
A v ruce mu snítka rozkvete
On roztaje celý, až po uši.
Zbude z něj louže
Slunce ji vysuší
A nebude žádné repete.
Chudák sněhulák.
Helza
A asi vůbec netuší
Že až slunce mu srdce rozbuší
A v ruce mu snítka rozkvete
On roztaje celý, až po uši.
Zbude z něj louže
Slunce ji vysuší
A nebude žádné repete.
Chudák sněhulák.
Helza
Tvoření Světa:
Bůh touhy splétá a rozplétá, myšlenky v slova zaplétá, něco od nikud přilétá, z ničeho kvítek vykvétá a člověk pátrá po léta. Jak došlo ke vzniku celé té krásy? Jak došlo ke vzniku tohoto světa? Helza
 |  |  |  |
Dary Boží na cestu Světem:
A víš, že Bůh stvořil i pejska pro člověka? Ten miluje Tě a i když štěká, doma na Tebe vždycky čeká. Helza
 |  |